Everything for you, Caroline ~ 2/2

3. ledna 2014 v 18:08 | Lexi |  Everything For You, Caroline

Chvíli si mlčky hleděli do očí. "Děkuji," špitla Caroline a instinktivně ho objala. Klaus ztuhl. Upírka se rozplakala a on se konečně trochu uvolnil a položil ji ruce na záda.
"Jsi v pořádku, Caroline, je to v pořádku," šeptal ji do ucha.


Cítila, že je špatné cítit to. Zároveň ale cítila, že je špatné to necítit. Nebylo důležité, co to dělá, že objímá nepřítele a je před ním zranitelná. Protože všechno se stalo tak nějak jednoduché. Cítila, jak sílí. Že v Klausovi našla oporu. Že on je tu pro ni. Že on kvůli ní odpustil Tylerovi a ušetřil ho. Tyler by to nikdy neudělal. Jakmile by měl příležitost, zabil by ho, ať už by Caroline řekla cokoliv. Tyler. Kdysi bolelo jen to jméno. Pomyšlení na ztrátu milované osoby, bylo ještě mnohem horší. Ale nic z toho tady teď nebylo, všechno zůstalo opodál, za Klausovým obětím. Poprvé po dlouhé době pocítila štěstí, lásku, radost, úlevu. Sotva si pamatovala, co tato slova znamenaly. Poslední tři týdny byly plné ztráty, smutku, bolesti… Ale jako mávnutím kouzelné hůlky to bylo pryč. Caroline se opět mohla cítit šťastná. Mohla se cítit milovaná. Není to náhodou správně? Nemělo by to tak být? Budoucnost s Tylerem je nemožná. Kdyby se vrátil do Mystic Falls, byl by to jeho konec. A ona nemůže odejít, protože tady má přátelé, kteří ji také celou dobu podporovali. Ale ani jeden z nich nebyl schopen dát ji pocit takové opory, jaký cítila teď. Možná to nebylo správné. Možná to bylo vyloženě špatné, ale bylo jí to jedno. Klaus tu pro ni je, právě teď.
Věděla, co chtěla udělat. Věděla, co v tu chvíli musela udělat. Natáhla se a políbila ho. Sledovala jeho reakci. Byl zmatený. Po chvíli se ovšem na jeho tváři objevil úsměv. Caroline se taky usmála. A tak se jen smáli jako idioti, drželi se za ruce a nic neříkali.
Po určité době Caroline došlo, že na ni bude Elena čekat a že není správné ji nechat na holičkách. Klaus ji zavezl domů. Auto bylo při domě, Elena byla nejspíš doma. Rozloučili se a Caroline opět zakusila nadšení, které kdysi dávno cítila, když procházela těmito ulicemi. Blížily se Vánoce, lidi připravovali výzdoby.
"Car, kde jsi byla? Měla jsem o tebe strach!" přivítala ji ne moc přívětivě Elena.
"Byla jsem… potřebovala jsem… potřebovala jsem se projít. Promiň, ale nezvládla jsem to tam. Ale zítra to bude lepší, slibuju, že tak zbaběle neuteču," usmála se Caroline.
"Ne, to ne. Už tě k tomu nebudu nutit. Vím, že jsi to udělala jen a jen kvůli mně a to není správné. Bylo ode mě hrozné, nutit tě jít po třech týdnech od té… tragédie… jít do školy, hlavně když mě trvalo čtvrt roku, než jsem se odhodlala. Moc mě to mrzí a-"
"Ne, to je v pořádku. Vlastně, je mi mnohem líp. Zítra půjdu do školy. Měla jsi pravdu, doma ničemu nepomůžu, navíc máma by to tak nechtěla. Vzpomínám, jak mě nutila jít do školy i s čtyřicítkami," zasmála se Caroline.
"Co se stalo? Celá záříš," zamumlala nadšeně Elena a kamarádku objala.
"Něco se stalo. Někdo se stal. Vysvětlím ti to-" zvonek přerušil její nadšené žvatlání.
"Promiň," zamumlala Elena a šla otevřít.

"Klausi, jestli ihned neodejdeš, tak-" uslyšela Caroline Elenin hlas. Ihned se vydala ke dveřím. Stál tam, s květinami.
"Eleno, to je v pořádku," usekla Elenu Caroline. Elena věnovala Caroline velmi významný a tázací pohled, ale Car se ani nepohnula, pouze kamarádku sledovala stejným pohledem. Elena si povzdychla a poodešla.
"Co to má znamenat?" zeptala se Caroline Klause. Elena je nevěřícně sledovala zpovzdálí.
"No. Chtěla jsi, aby má drahá dvojnice věděla, že jsi v pořádku. To teď ona ví. Jen tak mimochodem, pouze pro případ, že nevidíš za sebe a nevnímáš ty její pohledy, nejspíš jí za chvíli vypadnou oči v důlku," pokračoval Klaus. Caroline se otočila. Elena zareagovala tak, že jen spustila oči z Klause a podívala se na blondýnku. Nakonec se dala do pohybu, došla ke dveřím, vzala Caroline za paži a odtáhla ji stranou. Bylo ji sice jasné, že je Klaus uslyší, ale šlo jen o princip.
"Caroline, můžeš mi říct, co to znamená? Co dělá u mého domu, proč drží květiny a proč s ním mluvíš?" mluvila rychle Elena.
"Eleno, já-" začala Caroline, ale viditelně nevěděla, jak pokračovat. "Je to složité. Přemýšlela jsem. Ztráta mámy mě neskutečně zasáhla. Bolí to, sama jsi mi říkala, že víš, jak se cítím. A já vím, že ty to víš, ale jsme odlišné, Eleno. Jo, obě jsme hrozně citlivé, ale ty máš něco navíc. Jsi silná, hodně silná. Zvládla jsi to sama. Ale já to sama nezvládnu. Díky němu ta bolest alespoň na chvíli zmizí."
"To nemyslíš vážně. Co Tyler?"
"Tyler je pryč," procedila Caroline mezi zuby. "Nevrátí se. Klaus mu dal svobodu, nebude ho už dál honit. Ale nesmí se vrátit do Mystic Falls. Tyler je minulost. Klaus je současnost," po těchto slovech se otočila a vyšla z domu. Klaus věnoval ještě Eleně vítězoslavný úsměv a následoval ji.

"Jak se cítíš?" zeptal se Klaus. Seděli společně na vrcholku hory a pozorovali město. Bylo to překrásné místo, Caroline tam ještě nikdy nebyla.
"Já nevím," zašeptala. "Já to zvládnu, vím, že ano." Usmála se. Klaus jí úsměv oplatil.
Dlouho tak seděli s propletenýma rukama, pozorovali tu krásu a mlčeli. Oba byli šťastní. Caroline nikdy nenapadlo, že by jí mohla Klausova přítomnost přinést tolik štěstí. Už nebyl Tyler. Byl pryč. Nemělo cenu ho rozebírat. Jediná věc, na kterou teď chtěla myslet, byla její a Klausova budoucnost. Krásná, ničím neničená budoucnost. Budou spolu. Navždy.
"Muselo to být neskutečné zvíře." Zamumlal Klaus.
"Nechápu to. Nechápu proč. Proč ona?"
"Náhoda. Nebo taky ne. Podle toho nože usuzuji, že to neměl naplánované. Takové nože se normálně nosí po kapsách." Caroline přikývla. Následovala chvilka ticha, když najednou ztuhla.
"Jak to víš?" zeptala se a rychle se otočila.
"Já.. Hmm.. Nevěřím policii. Mystic Falls se nenachází zrovna v té nejlepší doby, šerifka je mrtvá, neměl to pořádně kdo vyšetřit. Tak jsem se na to podíval sám."
"Já myslela, že ses vrátil dneska. Protože ses dověděl, co se tu stalo. Jak? Jak ses to dověděl?" Caroline začala být nervózní. Odtáhla se od něj a zadívala se mu do očí.

A najednou to pochopila. Klaus se to neměl jak dovědět, pokud honil Tylera někde, kdo ví kde. Neměl se jak dovědět, čím byla zabita a jaký nůž to byl. Rada potvrdila, že to nebylo upíří kousnutí, to ovšem neznamenalo, že to nebyl upír. Klidně to být mohl. Nožem by akorát odvedl pozornost. A on věděl, že Caroline je sama. Úplně sama. Že potřebuje někoho, komu by se svěřila. Někoho, kdo by ji řekl, že je v pořádku. Nikdo ji neznal z takové stránky, z jaké ji znal Klaus. A on to využil. Klaus zabil její matku. Protože věděl, že pokud se na to nepřijde, Caroline bude možná schopna pro jeho milost, kterou dal Tylerovi, zapomenout i na další hrozné činy, které udělal. Byla hloupá. Neskutečně hloupá. Políbila vraha její matky.
"Ne," zamumlala Caroline.
"Není to tak, jak si myslíš," začal okamžitě Klaus, ale bylo pozdě. Caroline ho odhalila. Nemělo cenu lhát. Sledoval, jak zakroutila hlavou a potom rychle vstala. Dívala se na něj a plakala. Couvala dál a dál od něj. Nakonec se rozplakala ještě usedavěji, otočila se, jako by Klaus nebyl vůbec žádné nebezpečí, a vyrazila na cestu zpět do města. K Eleně.

Tma kolem byla tíživá, ale on vše viděl naprosto jasně. Uvědomoval si, že je to jeden z mála chvil, co si přeje být člověkem. Tím nedokonalým stvořením se skoro žádným sluchem a mizerným zrakem. Jenže to on nebyl. Odcházela. A on to viděl více než dobře. Ucítil slzu, jak mu stéká po tváři. Bylo po všem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama